| Moje mary stepní |
|
Jak jsem k marám
přišla…. |
|
|
|
Marátka Narodila se 23.1.2006, v pravé bílé třeskuté zimě, a to byl právě ten problém. Chovatelka je ihned po porodu samici odebrala, protože ta by je v zimě neodchovávala. Musela se tedy odchovat uměle. Přivezla jsem si je domů druhý den po narození, s balíkem umělého mléka, lahvičkou s dudlíkem a spoustou rad jak se o ně starat. Doma jsme jim vybudovali noru, byla to lepenková krabice s malou dírou dole, aby opravdu imitovala noru. Na dně jsme prostřeli plenu pro přebalování dětí, aby sála moč a aby naše děti byly v suchu. Později tam přibyla i krabice s kočkolitem, kterou s oblibou rozhrabávaly v noci. Krmení šlo jak na běžícím pásu, zpočátku 5 krát denně a s přibývajícím věkem jsme kojili méně, ale o to víc ti lumpové vypili. Brzo nám došlo mléko od chovatelky, na našem trhu nedostupné a musela jsem shánět jiné, ale to jim potvorám nechutnalo. Tak jsem podle výrobce a složení hledala náhradu a povedlo se. Zachránil mě dětský nutrilon. Mařenky rostly jako z vody, teda z mléka . Na jaře jsme je přestěhovaly do chlívka po morčatech a začali jsme budovat mařeniště. |
|
|
|
Mařeniště K vybudování tohoto chovatelského zařízení se nám výborně hodilo bývalé pařeniště. Zbyly z něho betonové základy a kovová konstrukce. Nejprve jsme urovnali terén a oseli trávou a čekali až vyroste a řádně zakoření, protože mařenky jsou tvorové hrabaví. Pak jsem koupila pletivo na konstrukci. Největším trápením bylo postavit zateplený domek, se zvedací střechou, aby se dal vyčistit. V půlce června se mařenky slavnostně přestěhovaly. Tráva vydržela asi měsíc, a ty díry, co umí vyhrabat…….už jsem si zvykla |
 |
